Hořely čtyři svíčky na adventním věnci, tak tiše, že bylo slyšet jak svíčky začaly hovořit.
První svíčka vzdychla a řekla:
,, Jmenuji se Mír.
Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují."
Její světélko bylo čím dále tím menší, až docela zhaslo...
Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla:
,, Jmenuji se Víra, jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu, abych svítila."
Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla...
Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka:
,, Jmenuji se Láska.
Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi."
A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo...
V tom vešlo do místnosti dítě podívalo se na svíčky a řeklo:
,, Vy musíte přeci svítit a né být zhaslé!"
A skoro začalo plakat...
V tom se přihlásila ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila:
,, Neoboj se! Dokud Já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit.
JMENUJI SE NADĚJE!"
Zapálilo dítě od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky.
Plamen naděje by nikdy neměl ve Tvém životě zhasnout....... a každý z nás by měl plameny:
Míru
Víry
Lásky
a Naděje,
neustále udržovat.
Přeji ti šťastný život... =)
Toto zamyšlení viselo na nástěnce v kostele v Bílovci. Tehdy před 4. lety se mi to líbilo a líbí dodnes, protože nám to má co říci =)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.