___2.NEDĚLE ADVENTNÍ___

 BŮH PŘICHÁZÍ, ABY Z NÁS SŇAL TÍHU NAŠÍ VINY, ABY NÁM DAROVAL NOVOU SVOBODU

Jan Křtitel vyzývá ,,připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky''. Mnozí Janovi současníci uposlechli tuto výzvu a dali se pokřtít v Jordánu, vyznávali své hříchy a rozhodli se změnit svůj život. Mezi tyto lidi se solidárně zařadil i Ježíš, o němž Jan vyznává: ,,Za mnou už přichází mocnější, než já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.'' 

                     K ZAMYŠLENÍ

 Jan Křtitel je druhou velkou postavou adventu, která nás upozorňuje na Boží přicházení. Prorok stojící na pomezí starého a nového, s odvahou nezakrývat pravdu o stavu člověka a své společnosti. Hlas volající ke změně smýšlení, ohlašující příchod toho, v němž přebývá Duch svatý v plnosti.

  Změnit smýšlení, uznat svou hříšnost - kolikrát už jseme takové výzvy slyšeli z nejrůznějších úst, při nejrůznějších kázáních, duchovních obnovách a podobně. O hříchu, zejména pak vlastním, člověk nepřemýšlí nijak rád. Ale nakonec ho nějak uzná a většinou se s tím více nebo méně spokojí. Snad se dokonce odhodlá přistoupit ke slavení svátosti smíření. Janova výzva však jde ještě mnohem hlouběji: vyrovnat stezku, připravit cestu, aby byla schúdná či sjízdná, je poměrně namáhavá práce. Jan nás tedy vyzývá, abychom se sebou něco radikálně udělali. Ne abychom jen počítali své hříchy (to může být leckdy zcela kontraproduktivní), nýbrž abychom ve svém životě nalezli to, co brání ,,bezbariérovému'' přístupu Boha do našeho srdce. To může být leccos, co vypadá zcela neutrálně, možná i nevinně, co s hříchem vůbec nespojujeme. Změna smýšlení neboli obrácení znamená doslova to, co vyjadřuje. Je třeba se obrátit od sebe sama, od své sebestřednosti nebo od své čistě pozemské zakotvenosti, k logice lásky, která se nebojí dávat sama sebe všanc. Změnit smýšlení znamená rozhodnout se přejít od slov k činům. Vyrovnávat cestu vyžaduje práci, úsilí, a právě to se od nás chce.

  Prvním krokem je přijít na kloub tomu, na čem jsme nezdravě závislí, co omezuje naši skutečnou svobodu (to mohou být lidé, věci, vztahy, práce, vlastní ctižádost, závistivost, žárlivost, touha zždy vyniknout ...), druhým pak s tím chtít s Boží pomocí něco udělat, vnést do svého života skutečný řád, Boží řád.

                        K ROZJÍMÁNÍ

 Bůh přichází, aby nám daroval novou svobodu. Na nás je, abychom se tomu otevřeli.

 Zastavme se proto u otázek: ,,Co mohu ve svém životě změnit, aby se mně žilo lépe, aby se mi svobodněji dýchalo a ostatním se mnou?''  ,,Jak mohu odstranit překážky, které mi brání v komunikaci s druhými, se sebou samým, s Bohem?'' to nemusejí být vždy velké a převratné kroky, nýbrž často jde o konkrétní drobné věci, o něž já i ostatní zakopáváme, a to nám brání ve svobodném pohybu a kontaktu. zkusme udělat jedo malé splnitelné rozhodnutí, kterým vneseme do svého života větší řád, a zkusme ho realizovat. Můžeme si ho při každém pohledu na druhou svíci adventního věnce připomínat. Toto mé rozhodnutí je druhá svíce, jíž osvětluji cestu pro Boží příchod do své momentální životní situace.

                           MODLITBA

 Modleme se o odvahu k malým konkrétním krokům a o důslednost v jejich realizaci:

  ,,Bože Duchu svatý, děkuji ti za to, že poznávám křivolakost své životní stezky i možnosti jejího vyrovnání. Naj mi sílu ji narovnat tak, aby vedla k cíli, jímž si ty sám. Dej mi odvahu dát se do díla a posiluj mou vytrvalost je uskutečnit, vždyť ty jsi dárcem pravdivého poznání, moudrosti i síly. Amen.''

                                                                        Zdroj: Katolický týdeník