Vladimír Sadek

I. Doba biblická, pobiblická, vznik judaismu

Příchod izraelských kmenů

Židovské (izraelské) dějiny začínají již v období starověku. Zprvu se odehrávaly především na území starověkého Izraele, který se nalézal na průsečíku starověkých kultur - egyptské, mezopotámské, foinické a dalších. Hranici starověkého Izraele tvořilo na západě Středozemní moře, východní hranice byla pohyblivá a závisela na rozloze obdělávané půdy, přecházející v poušť. Na severu tvořilo hranici město Dan a pohoří Hermon, jih zabírala poušť Negev s městem Beer Ševou.

Před příchodem izraelských kmenů bylo toto území převážně osídleno semitskými Kenanejci, kteří sem pronikli kolem roku 2000 před občanským letopočtem (př.0.l. - jiné označení éry počítané od narození Krista). Jejích část, usazená na libanonskosyrském pobřeží, se později nazývala Foiničané. Vedle semitského kenanejského obyvatelstva žily ovšem na uvedeném území ještě jiné etnické skupiny - například nesemitští Pelištejci zvaní též Filištíni, kteří sem přišli z egejsko - řecké oblasti. Kenanejci však před příchodem Izraelitů představovali hlavní  obyvatelstvo a celé území se také podle nich nazývalo Kenaán. Členilo se na řadu menších městských států, které se vesměs nacházely pod egyptským  vlivem. Ten počal od doby vlády faraóna Amenhotepa IV. (Achnatona) ve 14. stol. př.0.l. postupně slábnout a kenanejské území se stalo předmětem sváru mezi Egypťany a Chetity. Jejich boje vyvrcholily bitvou u Kadeše.

Kolem roku1250 př.0.l. pronikly do Kenaánu izraelské kmeny. Hlavním písemným pramenem o nich se stala Bible (Písmo), která tyto kmeny též nazývá hebrejskými. O jejich osudech před obsazením Kenaánu nás informují nejstarší biblické texty zvané Pět knih Mojžíšových (hebrejsky Tora, řecko-latinsky Pentateuch čili Pětiknížní), mezi nimi především První kniha Mojžíšova, označovaná též jako Genesis (hebrejsky Berešit - Na počátku). Ta popisuje stvoření světa Bohem i jeho účast na osudech praotců židovského národa, patriarchů abraháma, Izáka, Jákoba a Josefa, kteří jako polokočovníci putovali se svými stády zeměmi Předního východu. Jákob měl též přízvisko ,,Izrael'', což hebrejsky znamená ,,Bůh bojuje, Bůh vládne''. Podle Jakóba-Izraele dostalo celé společenství potomků praotců svůj název. Část Izraelců se usadila v Egyptě, kde se později dostala do otrockého postavení, avšak ke svobodě je vyvedl mojžíš (hebrejsky Moše), zakladatel židovského náboženství - judaismu.